I po tolika letech mám stále v živé paměti tu strašnou katastrofu. Stalo se to v srpnu o letních prázdninách. Několik dní bez přestání pršelo. Hladina řek začala nebezpečně stoupat. Situace začala být krizová. Nikdo si tehdy nedokázal představit, co takový živel jako je voda dokáže způsobit. Bydlela jsem tehdy se svojí rodinou v malém městě blízko Vltavy. Voda hodinu od hodiny stoupala a řeka se začala hrozivě rozlévat.
Nevěřili jsme svým vlastním očím, že je vůbec něco takového možné. Měli jsme strach. Raději jsme sbalili nejpotřebnější věci a odjeli k rodičům. V televizi jsme pak viděli tu pohromu. Voda s sebou brala všechno, co jí stálo v cestě. Silný proud odnášel rekreační chaty, stromy, auta a domácí zvířata. Povodeň zaplavila i náš rodinný dům, který zmizel během několika hodin pod vodou.
Museli jsme přespávat u známých a příbuzných. Každý den jsme si přáli, aby už přestalo pršet. Chtěli jsme se vrátit domů a začít likvidovat škody. Náš dům ale nevydržel tak velký nápor vody a zřítil se. Přišli jsme úplně o všechno. O střechu nad hlavou, o veškerý majetek. Na jedné straně jsme byli smutní a zoufalí, ale na druhé straně jsme byli rádi, že jsme povodeň ve zdraví přežili.